Virtuální kopie v Lightroomu: vše, co potřebujete vědět

Virtuální kopie v Lightroomu: vše, co potřebujete vědět

Virtuální kopie jsou velmi užitečným pomocníkem v Lightroomu. Osobně je často používám. A v tomto článku vám ukážu, jak mohou být užitečné i pro vás a kdy je (a hlavně jak) používat.

Už vás někdy napadlo, že byste v Lightroomu měli rádi jednu fotku vícekrát? Třeba pro vyzkoušení více verzí úprav? Přesně k tomu slouží virtuální kopie. Tu vytvoříme velmi snadno.

Jak vytvořit virtuální kopii

  1. Pravým tlačítkem myši klikneme na fotku a zvolíme Create virtual copy
    nebo
  2. V horní liště zvolíme Photo – Create virtual copy.

lightroom-virtualni-kopie-01

lightroom-virtualni-kopie-02

Je zcela jedno, který postup zvolíme – výsledek je stejný.  A to v podstatě duplikát původní fotky, který ovšem existuje pouze v prostředí Lightroomu. Na disku se žádný nový soubor neobjeví.

Jak se chová virtuální kopie

Jak jsem již naznačil, virtuální kopie je jen „nehmotný duplikát“ jedné fotky, který uvidíme jen v prostředí Lightroomu. Virtuální kopie má následující vlastnosti:

  • Chová se jako samostatná fotka – lze ji přidávat vlastní klíčová slova, hodnocení, označení a samozřejmě i jiné úpravy, lze ji také vyexportovat jako samostatnou fotku.
  • I tak je ale částečně závislá na původním originálu – odstraním-li z katalogu Lightroomu originál, odstraní se s ním i veškeré virtuální kopie (obráceně to je jinak – když odstraním virtuální kopii, originál zůstává).
  • Virtuálních kopií můžeme vytvářet libovolný počet.

Kdy a jak použít virtuální kopii

Osobně používám virtuální kopie velmi rád, a to tehdy, když potřebuji k jedné fotce mít více verzí úprav. A tyto verze pak jednotlivě exportuji už jako samostatné fotky (např. JPGy v plném rozlišení). Typickým příkladem jsou černobílé varianty úprav k barevným fotkám. Další typickou situací je demonstrace více různých úprav za účelem mých článků. Virtuální kopie se také hodí, když chcete jednu fotku upravit více způsoby a všechny tyto úpravy mít k dispozici. To jsou ty nejčastější situace, pro které jsou virtuální kopie jako dělané.

Tipy a triky do praxe

Virtuální kopie se můžete nechat vyfiltrovat samostatně – slouží k tomu v Library modulu Lightroomu nenápadné tlačítko vpravo nahoře (musíte mít fotky zobrazeny v mřížce, tj. Grid View, zkratka G) viz print níže:

lightroom-virtualni-kopie-03

Takové vyfiltrování je ideální v situaci, kdy máte všechny fotky už upravené a chcete k nim vytvořit černobílé varianty. Pak si vyfiltrujete jen vytvořené virtuální kopie a všechny je (třeba dávkově s pomocí presetů a synchronizace úprav) převedete do černobílé podoby. Poté, co všechny virtuální kopie upravíte, stačí v Library modulu zase kliknout na tutéž ikonku, čímž se filtrování zruší.

Virtuální kopie jsou oproti tzv. „Snapshots“ trvalejšího charakteru a navíc v Lightroomu fungují jako samostatné fotky. O Snapshots, což jsou spíše jen záznamy v historii úprav, si povíme příště.

Virtuální kopie nemá žádnou předešlou historii úprav. Tzn. upravíme-li originál nějakým způsobem a pak z něj vytvoříme virtuální kopii, tak v historii této kopie nebudou žádné předchozí úpravy. Proto pokud rádi používáte zpětné lomítko \  pro zobrazení rozdílu před a po úpravě, nebude to v případě virtuální kopie fungovat – po zmáčknutí zpětného lomítka se nezobrazí původní neupravená fotka, ale stav úprav, kdy jsme virtuální kopii vytvořili. Původní neupravená fotka by se zobrazila jen tehdy, kdybyste virtuální kopii vytvořili z neupraveného originálu.

Snapshots jsou mezi virtuální kopii a originálem sdílené. Tzn. pokud upravuji virtuální kopii a vytvořím k ní Snapshot (tedy jakýsi otisk historie úprav v daný moment), zobrazí se tento Snapshot také u originálu (a naopak).

Úpravy virtuálních kopií se neukládají do XMP souborů. Což znamená, že pokud by se uvnitř LR něco pokazilo (ať už vinou systému nebo uživatele), můžete o úpravy virtuálních kopií přijít (ačkoliv necháváte úpravy, stejně jako já, pro jistotu zapisovat do XMP souborů). Pokud jste lehce paranoidní a máte rádi jistotu, můžete to ale vyřešit tím, že finální úpravu virtuální kopie uložíte jako Snapshot. Ten se totiž do XMP souborů ukládá – a jelikož se sdílí s originálem (viz výše), uloží se tento Snapshot do XMP souboru originální fotky.

Dalším důvodem může být fakt, že chcete úpravy svých virtuálních kopií sdílet například s kolegou, který používá místo Lightroomu Camera RAW. Stačí zase u upravených virtuálních kopií uložit tyto stavy jako Snapshots – ty by se pak měly i v Camera RAWu zobrazit k dispozici jako Snapshots.

Pokud se stane, že se vám upravená virtuální kopie líbí víc, než originál, můžete jejich role prohodit. Stačí kliknout na virtuální kopii a v horní liště vybrat Photo – Set Copy as Master. Tím se z virtuální kopie stane originál a z originálu virtuální  kopie.

Share

Mohlo by se vám líbit

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.